Přeskočit na obsah

Jiří Šimon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doc. PhDr. Jiří Šimon, CSc.
Narození5. dubna 1936
Veselá
Úmrtí9. prosince 2008 (ve věku 72 let)
Praha
Místo pohřbeníhřbitov Horní Lhota
Alma materUniverzita Karlova
Povolánípedagog
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Šimon (5. dubna 1936 Veselá u Mnichova Hradiště9. prosince 2008 Praha) byl český atletický trenér, dlouholetý vysokoškolský pedagog a vedoucí katedry na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Jako spisovatel je držitelem ceny nazvané Kanzelsberger cena čtenářů v soutěži Magnesia Litera z roku 2009.

Narodil se v roce 1936 na zemědělském statku ve Veselé u Mnichova Hradiště, kde prožil i válečná létakomunistický převrat v roce 1948. Rozhodnutím soudu byl v roce 1953 zemědělský statek rodině zabaven a celá rodina přestěhována do Heřmaniček u České Lípy. Na statek se mohl vrátit až v roce 2000, kdy byl státem vrácen po osmiletém restitučním sporu.[1]

Studoval na gymnáziu a potom vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, obor tělesná výchova-biologie. Na této fakultě pak působil od roku 1962 až do roku 2000 jako pedagog, přičemž v letech 19922000 vykonával funkci vedoucího katedry atletiky. Jeho studenty byla řada olympijských medailistů, mistrů světa a mistrů Evropy v různých sportech, např. Štěpánka Hilgertová, Helena Fibingerová, Jarmila Kratochvílová, Imrich Bugár, Ludvík Daněk, Jaroslav Brabec a další sportovci a trenéři. Jiří Šimon ve svém oboru vždy prosazoval spojení teorie s praxí. Byl aktivním sportovcem, nejprve členem Lokomotivy Česká Lípa a potom Slavie VŠ Praha. Kromě pedagogické činnosti na fakultě se věnoval také trenérské práci.

Trenérská a metodická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Jeho úspěšná trenérská a metodická činnost byla zaměřena zejména na hod oštěpem. Jiří Šimon má velký podíl na tom, že se oštěpaři a oštěpařky zařadili mezi naše nejúspěšnější reprezentanty v mezinárodním měřítku. Už v 1962 si dal předsevzetí, že přispěje k vybudování české oštěpařské školy.

Koncem sedmdesátých let byl Jiří Šimon tehdejším vedením atletiky pověřen, aby se pokusil zlepšit výkony v hodu oštěpem, protože hod oštěpem byl v bývalém Československu považován za nejslabší ze všech atletických disciplín. Šimon sbíral a rozšiřoval materiály od nejúspěšnějších zahraničních oštěpařských trenérů. Snažil se jezdit na zahraniční stáže a učit se od nejlepších v oboru. Řadu poznatků a informací získal např. v Maďarsku, kde působil tvůrce maďarské oštěpařské školy profesor Jenö Koltai. Prvky maďarské techniky se později uplatnily v technice Jana Železného.[2]

Úspěšnými svěřenci Jiřího Šimona, které osobně trénoval, byli např. předchůdce Jana Železného, oštěpař Zdeněk Adamec a oštěpařka Kateřina Kotmelová. Adamec se jako první československý oštěpař po mnoha letech stagnace této disciplíny dokázal propracovat do světové špičky. Adamcův osobní rekord je 92,94 m z roku 1985. Kateřina Kotmelová má osobní rekord 62,02 m z roku 1988. Další Šimonův svěřenec, Jaroslav Halva, se stal trenérem Jana Železného.

Jiří Šimon řadu let působil také jako předseda metodické komise Českého atletického svazu.[3]

Je autorem a spoluautorem mnoha publikací se sportovní tematikou, jako např. Studium struktury sportovního výkonu a některých problémů hodu oštěpem, Atletické hody a vrhy, apod. Napsal také knihu Ukradený domov, ve které popisuje své vzpomínky na dětství. V předmluvě ke knize Arnošt Lustig mimo jiné uvedl:

Půvab této knihy spočívá především v její pravdivosti, je záznamem skutečných událostí a osudů. Přečtěte si ji a budete moudřejší o cennou, draze zaplacenou zkušenost.

V roce 2009 bylo Jiřímu Šimonovi za knihu Ukradený domov in memoriam uděleno české literární ocenění Kanzelsberger cena čtenářů v soutěži Magnesia Litera.

  1. Návrat do rodného domu patří k nejhezčím okamžikům
  2. Jiří Šimon se v knižních vzpomínkách vrátil do doby mládí. www.novinky.cz [online]. [cit. 2011-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 
  3. Předseda ČAS se nezměnil

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]